Národopisný soubor Postřekov (NSP) během svojí existence vystoupil na nesčetně pódiích po celé České republice i v zahraničí. Diváci měli možnost jeho osobitý a temperamentní projev vidět nejen v sousedních zemích jako je Spolková republika Německo, Polsko či Slovensko, ale také ve vzdálenějších destinacích jako jsou například Chorvatsko, Itálie, Francie, Švýcarsko nebo USA.
NSP prezentuje jedinečný folklór svého regionu – tedy horního Chodska. Program vystoupení je možné připravit podle přání pořadatele příslušné kulturní akce od krátkých vystoupení až po delší programový (komponovaný) blok.
Za dlouhou dobu své existence má NSP ve svém repertoáru řadu tematických pásem, která byla pečlivě připravována tak, aby diváky nejen pobavila, ale aby jejich prostřednictvím soubor prezentoval tradici, kterou se snaží nést. Je pro něj typické a unikátní střídání generací tanečníků. Tak jako v Postřekově například o masopustu můžete vidět roztančenou mladou chasu vedle stejně rozjařených “ženáčů“, tak v pásmech mladé střídají ti starší, aby jim ukázali, že ani oni nepatří do starého železa a že to stále umí pořádně rozpálit.
Chodská svarba (svatba)
Svarba je vůbec nejstarším pásmem a v repertoáru souboru je od roku 1933, kdy byla také poprvé pořízená její gramofonová nahrávka firmou Radiojurnal Praha. Jedná se o pódiové ztvárnění dosud živé tradice, tedy vdává-li se nebo žení i dnes kdokoliv z Postřekova, tak povětšinou se vším, co k tomu patří. Pásmo svarby má dvě části:
Ráno u nevěsty – Divák může vidět čepení nevěsty, průvod ženicha k domu nevěsty, co se dělo dál po příchodu ženicha včetně požehnání rodičů. Mnoho krásných a pouze pro Chodsko typických tradic, které jsou doprovázeny zpěvem, většinou a capella. Děj končí tím, že se svatebčané odeberou do kostela.
Svatební hostina – Jde de facto o taneční pásmo plné veselých písniček a tanců. Vše je protkáno svatebními zvyky, které i u muziky měly svoje místo.
Původní chodská svarba trvala běžně tři dny. Pásmo Chodská svarba trvá asi 30 minut (15 minut každý blok). Autoři jsou Jakub a Josef Buršík (Švejda – Amerikán), Jiří Kajer a kolektiv za přispění hudebního skladatele, národního umělce, Jindřicha Jindřicha.
Volání
Také Volání bylo společně se svarbou v roce 1933 nahráno na gramofonovou desku (přesněji desky). Jde romantickou scénku zachycující prvotní zamilování a následné nedorozumění mezi chlapcem a jeho milou se šťastným koncem. Jde spíše o komorně laděný blok krásných sólových písní. Pásmo Volání pro NSP hudebně upravil Jiří Kajer.
Potřekovo pěkná ves
Bez nadsázky se jedná o “vlajkovou loď“ programu NSP. Velmi energické a veselé pásmo bylo poprvé představeno někdy okolo roku 1955. Jedná se o deseti minutovou ukázku pro Postřekov nejtypičtějších písní a tanců. Autorem je Jiří Kapic (Bouďák) a jeho soudobý kolektiv.
Prohůdky ha voračky
Masopustní pásmo, které sestavil kolem roku 1955 Jiří Kajer. Masopust je vedle svarby pro lidi nejen z Postřekova, ale i z okolí, do dnešní doby velmi živý a trvá několik dní. V tomto asi deseti minutovém pásmu je možné vidět masopustní zvyklosti typické snad jen pro Postřekov, jako například vorání, anebo i zvyky běžné v jiných regionech jako například vybírání na muziku (pro houdky) a další.
Travničky
Dámské, asi pěti minutové, pásmo písní (a capella) mapuje zvyky mladých děvčat při práci, konkrétně při sečení trávy. Jeho autorem je opět Jiří Kajer, a jeho vznik se datuje rokem 1959.
Zelený kousky
Jak už název napovídá, jde o pásmo písní tanců, kterým se říká zelenáky nebo mateníky. Chasa se často pokoušela jen tak z legrace zmást muzikanty, a tak si vymýšlela nápěvy s proměnlivým rytmem (dvou čtvrťový takt střídá tří čtvrťový a naopak). Když jim ty písničky ale muzikanti zahráli, nezbylo jinak, než se na tento rytmus naučit i tančit, a tak vznikly mateníky. V roce 1969 toto asi sedmi minutové pásmo pro soubor sestavil Zdeněk Bláha.
Kolečka
Nejtypičtějším tancem nejen pro Postřekov, ale pro celé Chodsko je chodské kolečko. Tančí se ve tří čtvrťovém i ve dvoučtvrťovém rytmu, a to jak v páru, a navíc v několika variacích, tak ve dvou i více párech nebo dokonce jako velké kolo přes celý sál. Tímto pásmem z roku 1970 chtěl jeho autor Antonín Kuželka starší (Kubijáček) – dlouholetý vedoucí souboru, ale také skvělý tanečník a zpěvák – předvést pestrost a krásu tohoto tance. Ačkoliv pásmo trvá jen asi 5 nebo 6 minut, je velmi dynamické, veselé a živé.
Sousedský
Opět se lze podle názvu dovtípit, že půjde o tanec ve tří čtvrťovém rytmu, tzv. sousedskou. Postřekovští muži byli vyhlášení zedníci. Na jaře odcházeli za prací do ciziny a na podzim se vraceli domů. V zimním období, tedy v době bálů, jako by chtěli všechno sobě a svým ženám vynahradit, a tak u muziky ukazovali mladé chase, jak to oni, přec o trochu starší, umí roztočit v kole. Krátké pásmo prezentující tance, které vznikaly spontánně z osobitého projevu a temperamentu samotného tanečníka dal dohromady v roce 1971 opět přítel souboru Zdeněk Bláha.
Bláhoviny
Osmiminutové pásmo původně neslo jiné jméno, které se však neuchytilo a zapomnělo. Na počest jeho autora Zdeňka Bláhy se mu totiž od počátku, tedy od roku 1971, říká Bláhoviny a jde o sérii veselých písní a trochu “modernějších“ či “novějších“ tanců z Chodska.
Mlatecký
V roce 1974 se Antonín Kuželka starší (Kubijáček) pokusil ukázat, že i práce, konkrétně mlácení obilí, může být veselá záležitost, a že cep nemusí sloužit jen k práci. Toto pásmo prezentuje soubor vždy s velkým úspěchem u publika, což svědčí o tom, že naši předkové se uměli krásně bavit za všech okolností.
Legrůtský
Verbování na vojnu je téma společné pro všechny regiony a všude je spojeno především s loučením, smutkem a strachem z budoucnosti. Potřekovský legrůtí (rekruti) se loučili jak jinak než písničkou. Autor Antonín Kuželka po léta sám zpíval roli táty, který tuto smutnou novinu zvěstuje svému synovi. Soubor má toto pásmo v repertoáru dodnes, byť v jiném obsazení, kdy v roli otce můžete slyšet například jeho syna, tedy Antonína Kuželku mladšího (mladyj Kubijáček).
Posvícení
Jan Holoubek a Vladimír Baier v roce 1983 sestavili asi dvanácti minutové pásmo o tom, jak to ve vsi žije o posvícení. Autoři zařadili opravdu pestré tance a vybrali ty nejkrásnější posvícenské písničky, jaké se v Postřekově zpívají. Typicky taneční pásmo je decentně doplněné o ukázky tradičních zvyků. „Pote s náma pivo pít ha tancovat …“
Židovka
Jak už to bylo historicky dáno, židé žili ve své komunitě uzavřeně a na své okolí (v Postřekově čistě křesťanské) působili trochu tajemně. Na adresu židovské komunity vznikaly nejen na Chodsku žertovné písničky, kterými se křesťané vyrovnávali s jinakostí židovské kultury. Podobně se ale lidoví autoři trefovali i do jiných témat – např. do řemeslníků nebo do povahových vlastností lidí. Pásmo sice nese jméno po titulní písničce, ale ve skutečnosti jde o blok špičkující písní na různá životní témata, doplněných ne zcela běžnými (někdy možná trochu pozapomenutými) tanci. Autoři Zdeněk Bláha s manželkou Věrou Rozsypalovou jím v roce 1991 úspěšně oživili repertoár souboru.
Strašidla
Podobně jako pásmo Židovka, tak i Strašidla jsou pásmem, které nejen prezentuje krásu tanců a písní Chodska, ale nese i určitou dávkou nadsázky a humoru. I na Chodsku se vyprávěly pohádky a legendy, v nichž vystupovali nadpřirozené bytosti. V písničkách se ale často ukázalo, jak to s těmi strašidly doopravdy bylo. Věra Rozsypalová v roce 2002 ve spolupráci s NSP nastudovala pásmo písní upravené Vladimírem Baierem s touto tématikou, které vhodně doplnila o opět jiné druhy tanců pocházejících z našeho regionu.
Postřekoviny nebo také Kunďaboviny
Zatím nejaktuálnějším počinem souboru je pásmo z roku 2015. Písničky opěvující Postřekov a jeho okolí jsou vybrány tak, aby nálada vystoupení gradovala. Tomu odpovídají i tance, přičemž lze vidět zejména ty téměř zapomenuté a v jiných pásmech se neopakující. Veselí a tempo nabírá na obrátkách tak, jak to u muziky má být. Výběr a úpravu písní navrhl Josef Kuneš, o tance a choreografii se postaral Petr Buršík (Heiret) a jeho soudobý kolektiv.
Vedle výše uvedených pásem má soubor na kontě také řadu delších komponovaných pořadů připravených pro celovečerní programy (cca hodinové až hodinu a půl trvající). Diváci tak měli například možnost zhlédnout pověst o Brichtech – banditech či zbojnících, kteří podle řady legend kdysi právě v Postřekově žili, nebo pořad Staré pověsti chodské, které vznikly na motivy pohádek Jiřího Kajera a další…
