O dudáckých muzikách v Postřekově
Není pochyb o tom, že v 19. století měly ve společenském životě chodských vesnic rozhodující postavení dudácké skupiny. V Postřikově je z těchto dob vzpomínán především dudák Jan Kuttenberg, zvaný „Kubnác“. Hrával na měchové dudy s postřekovským houdkem Bartolomějem Sladkým „Matyjdlem“ nebo dílským „Drancalem“ Jakubem Zahoříkem. Občas se k nim přidával i houdek a klarinetista Josef Kuneš, přezdívaný „Sef Kodrda“. Ten však proslul hlavně tím, že v osmdesátých létech tu založil malou dechovou kapelu, která se stala základem pozdější slavné dechovky zednického spolku vedené vynikajícím klarinetistou a skladatelem Štěpánem Volfíkem. I o něm se traduje, že si občas zahrál s dudáky.
Po první světové válce je v Postřekově dudácký klid. Až v roce 1932 zakládá do Postřekova přiženěný učitel a dudák Jiří Kajer chodskou muziku. Hrajou s ním výborní klarinetisté, bratři Karel a Jiří Frišholcovi z Trhanova a místní houdek Oldřich Královec. Doprovází zejména již v roce 1926 vzniklou postřekovskou národopisnou skupinu, kterou Kajer v roce 1933 rozšířil na velký soubor. V roce 1935 byl přeložen do Touškova a potom do Plzně, což zapříčinilo omezení Činnosti jím vedené kapely. Proto zakládá klenečský učitel hudby, varhaník a klarinetista Josef Kuželka nové dudácké seskupení. Na B klarinet přichází hrát František Schűrer z Mlýnce, na dudy se rychle naučil postřekovský křídlovák, zpěvák a tanečník Antonín Kuželka a na housle se přidal zahálející Oldřich Královec. Její činnost ukončila 2. světová válka.
Po jejím skončení však opět vyhrává původní Kajerova dudácká muzika, která v roce 1946 dokonce natočila u firmy Ultraphon gramofonovou desku se čtyřmi písněmi z Chodska. Protože vedoucí a dudák Jiří Kajer nadále žije a působí v Plzni a Oldřich Královec se již v roce 1938 přestěhoval do Prahy, povolávají bratři Frišholcové počátkem padesátých let do kapely zdanovského dudáka Jakuba Jahna a klenečského učitele a houdka Josefa Märze. Zakrátko přichází další dva muzikanti – dudák František Wimmer a houdek František Říha z Domažlic. Kapela se přejmenovává na Frišholcovu (nebo Trhanovskou) dudáckou muziku. V té době přestává hrát na Es klarinet Karel Frišholc, a tak se jeho o osm let mladší bratr Jiří ujímá malého štěbence a na ten větší zapojuje svého syna Jirku. V tomto složení hrajou až do roku 1958.
V následujícím roce spolupracuje s postřekovským národopisným souborem především horšovskotýnská dudácká muzika Domu osvěty vedená dudákem Heřmanem Menzou. To už se ale v Postřekově houfuje nová kapela, kterou v roce 1960 připravuje, na pokyn redaktora plzeňského rozhlasu Zdeňka Bláhy, Vladimír Baier z domažlického Chodského domu osvěty do celostátní rozhlasové soutěže vyhlášené pro nově vznikající lidové muziky. Na klarinety v ní hrají Jaroslav Kuželka (ten se stává jejím vedoucím) a Jan Pitner, na housle Josef Kapic a dílský Karel Kuželka, na dudy zdanovský Jakub Jahn a místní Jindřich Šleis a na basu Jindřich Šimek ze šitboře. Po krátké době vystřídal B klarinetistu Pitnera Jan Kuželka z Klenčí a houdka Karla Kuželku mladší bratr vzpomínaného „Oldry“ Královce, Štěpán. V osmdesátých létech také hrávala na housle Jiřina Holoubková a na dudy její manžel Jan. Ti rovněž působili v létech 1982 – 1992 v místní „malé selcké muzice“ nazvané „Drancalové“,založené a vedené domažlickým Es klarinetistou Vladimírem Baierem. Nelze opomenout, že v té době tu působila i dobrá dětská dudácká muzika.
V roce 1988 přichází do dospělé kapely noví klarinetisté Bedřich Kůst a Jaroslav Kuneš. Dudák Holoubek se nadále „chytil“ kontrabasu. Ze „staré party“ zůstal jen dudák Šleis, k němuž se později přidal mladý Richard Vísner. V létech 1991 – 1993 se obsazení zase proměňuje. U klarinetů se objevují mladí domažličtí muzikanti Karel Bečvář a Josef Stočes, na housle kontrují Postřekováci Marie Řezníčková a Antonín Kuželka ml. Jindy též poběžovická Helena Vítková.
V létech 1993–1996 hráli na klarinety otec se synem – Jan a Jaroslav Řezníčkovi a potom nastává další období proměn, v němž se nakrátko objevují jména několika mladých hudebníků nejen z Postřekova. Od počátku třetího tisíciletí hraje Roman Kalous na Es klarinet, Jana Hrbáčka na B klarinet nahradil Jiří Havrusevič, Pavel Ježek předal housle Bohdaně Zavázalové a po Janu Holoubkovi, Tomáši Kulhánkovi a Jardovi Dolejšovi na basu hraje Radek Zuber. Vedoucím muziky je dudák Richard Vísner. Jsou tuze dobří a nechť vydrží ještě dlouho pohromadě.
Vladimír Baier
Na závěr je možno ještě připojit:
Vzpomínat na postřekovské zpěvačky a zpěváky je velmi nevděčné. V této obci totiž umí od nepaměti zpívat všichni, a proto jmenovat jen některé vyvolá u pamětníků bouři nevole, protože bude určitě na některé nadprůměrné zapomenuto.
Z dob před první světovou válkou je vzpomínáno především na dvě zpěvačky. Na Annu Anderlovou a Alžbětu Sokolovou. Po této válce patřili mezi nejlepší bratři Antonín a Jakub Kuželkovi, kteří si vzali za manželky rovněž výborné zpěvačky, sestry Barboru a Julii Langovy. Také houdek Kajerovy dudácké muziky Oldřich Královec patřil k dobrým zpěvákům a lze ho slyšet zpívat z gramofonové desky vydané v roce 1946.
Počátkem padesátých let byl v Postřekově objeven jako vynikající zpěvák mladý Jiří Kapie, který se v druhé polovině tohoto desetiletí oženil s tlumačovskou zpěvačkou Annou Blackou, čímž vzniklo kvalitní smíšené duo. K znamenitým zpěvákům nutno počítat i syna Barbory a Antonína Kuželkových, rovněž Tondu, a zejména pak v sedmdesátých létech minulého století rozhlasovým redaktorem Zdeňkem Bláhou objevenou zpěvačku Markétu Volfíkovou „Jírovku“. Hlasy zpěváků z období po druhé světové válce můžeme slyšet z četných rozhlasových nahrávek a gramofonových desek.
I mezi mladší generací se objevili dobré zpěvačky a zpěváci. Z nich lze připomenout Libuši Malcerovou roz. Rojtovou a Jitku Krátkou roz. Etzelovou – zde je možno ještě připojit další jméno mladších zpěváků
i na CD uváděných (vyjma výše jmenovaných) Lucii Kotlanovou, Antonína Kuželku ml., Václava Buršíka, Aleše Kuželku, Janu Bubníkovou, Moniku Baštářovou, Lenku Blackou, Klárku Machovou a další.
